.
...tam prokřehlá srdce mrazem se toulající
zvonkohra tápání ztracených duší
lstivě a cíleně jak lišky na vinici
kradem a ničíme, spravedliví... hluší

topíme vlastní já v zrcadle kaluží
záchranné kruhy si létají vzduchem
srdce si hypotékou statečně zadlužím
a pravdu pak utopím v polosuchém

zaklepu na sebe, zabuším na dveře
odupu bláto a očistím boty
snad mi ta uvnitř mne laskavě otevře
a vpustí mě zase... do samoty
.