zase ji cítím    jak umanutě tepe
jak brzdí provoz na mých křižovatkách

v podvečer bývá prý Boží oko slepé

a v ústech pachuť kovová a sladká
prosákne nocí    jíž den je zapovězen
když vábí šelmy    potmě    potměšilá

poslední nádech   než utopíš mě v něze

do rudé skryju bělma   co mi zbyla