vím
že někde kvetou

moje asfodely

přivoň si a ztracen
v sobě zabloudíš

tichá adorace
tmu a světlo dělí

dřív, než prasknou ústa
nevyřčenou větou
jizvou nenávratnou

obejmi mě
zůstaň
touhou polobdělý

k marnosti jsme blíž

když
noční květy zlátnou