jdou nocí nohy, kmeny zporážené
v kalužích křehne odlesk Melpomené
jak leklá ryba, zesinale matná

a nikdy nevíš, kdy tě nazve jménem

poslední skvrna géniova plátna
prosákne křivkou mozkového kmene

zatleská král a šašek křikne Bene!

tak jako echo z časů nenávratna
posměchem cinkne v číši tenkostěnné
tvá mince, která dávno není platná