Když země skryje úsměv pod listí
vzduch počmárají ptáci grafitti
tu slovosled mých veršů znejistí
je ocúnově v blátě rozpitý

Zas vítají mě ztichlé ambity
a v mlze čtu si – nelze nečísti –
jak v časech Časem dávno odbytých
Než stínům budu snadnou kořistí

zas rozvěsit chci po šípkových keřích
stesky, sny a taky cizí peří
svým pochybnostem trny pustit žilou

i couvající luně útěk věřit
Dřív než kosti v pavučině zteří
chci přepočítat to málo, co zbylo