Zašifrovat do pár básní
jak jsme smutní, jak jsme šťastní,
jak se občas pokoušíme
dojít dál, než tam, kam smíme,
to mě dnes už neláká...

Vždyť jsou jako oblaka,
vystoupaná někam k nebi,
možná bez nich lépe je mi,
nač se nechat unášet,
stejně spadnou v kapkách zpět…

Hustě prší z nebe básně,
kdysi se snad četly krásně,
nabírej je z kaluží,
ohřej k bodu vzniku lží,
průhledně se vznesou tiše...

Nové nikdo nenapíše.