/mám takovou svoji hru... na míjejících autech hledám monogram/

Zaklela jsem tě do symbolů
Očima lovím v barvách aut
a z jejich poznávacích značek
hádám, kdo má mě ještě rád

Nacházím pouze křestní jméno
Nikde tvůj celý monogram...
Že nerozumíš, co tu píšu?
Jak ještě tíhnu k dětským hrám..

v své touze věřit na znamení
Jako těch můry, motýla
Mne vážně potkal nesčetněkrát
vždy ten, kdo na mě vzpomínal

Tuším, že nemáš jejich křídla
Naopak ale srdce máš
Dosud jsem tě však neprohlídla
Přemýšlím, kde se ukrýváš

Možná jsi dávno uvnitř duše
Cítím tě, ač tě nevidím
Tak jedu v autě bez symbolů
Ve dlaních volant... neřídím