Nohy sotva vleče
vědro těžké je
brzy bude večer
zatím neleje

Kapky dopadají
někam ke dnu lží
koně ržají v stáji
přitom venku mží

 Ke dveřím se blíží
panty zaskřípou
blesky dráhy zkříží
přímo nad lípou

Tu se z nebe spustí
silné provazy
listí divně šustí
bouři provází

Za kliku teď bere
tělo promoklé
proud vody se dere
v lese do rokle

 Na chvíli blesk nad ní
křížek ozáří
Svědci nejsou žádní
pár dnů do září

Rok se Božích mlýnů
žena obává
Cítí, že tam v stínu
stojí postava

 Ten, kdo cit z ní serval,
její důstojnost
ten ví, že i verva
ženy zmůže dost

 Dveře do tmy kvílí
v čirém zoufalství:
Počkej ještě chvíli
je tu propast, víš?

 Ráno najdou ji tu
zcela bez duše
Tenhleten rám z mýtů
ten jí neslušel…