Je po bitvě a všude leží padlí
kráčí tam sama v bílé suknici
je po bitvě, už nikdy nepoškádlí
dětičky tátu v jedné ulici

 Je po bitvě a ona se jen sklání
dá požehnání těm, co nevstanou
je po bitvě, již žádné vinobraní
tuhle hru mají provždy prohranou

 Je po bitvě a led ji v očích mrazí
boky má z ledu, v ňadrech závěje
je po bitvě, kde z kluků jsou hned vrazi
a kde smrt projde všechny aleje

Refrén:

 Kdo je ta dáma, z níž tak čiší chlad?
Šíří se fáma, že prý nesmí hřát
Je zimou, vážně – její tvář je smrt
nezvána na žně, kosí rysy črt
Kdo je ta dáma, v níž se skrývá led?
Kdo ho chce lámat, vzdechne naposled
Je zimou, více o ní ani muk
Dohoří svíce, dozní nářek luk

 

 Je po bitvě a dotek její studí
všem chvíli dává hlavu do klína
je po bitvě, kdy srdce není v hrudi
a meluzína úsvit proklíná

 Je po bitvě a ji to velmi mrzí,
když oči spáčům něžně zavírá
je po bitvě, prý vrátí se k nim brzy
teď čeká ji však sídlo satyra

 Je po bitvě, ona je celá bílá
černou šálu pak tvoří havrani
je po bitvě a nebe zemi spílá
ta ovšem těžko zmaru zabrání

 Refrén:

 Kdo je ta dáma, z níž tak čiší chlad?
Šíří se fáma, že prý nesmí hřát
Je zimou, vážně – její tvář je smrt
nezvána na žně, kosí rysy črt
Kdo je ta dáma, v níž se skrývá led?
Kdo ho chce lámat, vzdechne naposled
Je zimou, více o ní ani muk
Dohoří svíce, dozní nářek luk