Poslední sbírám slova rozházená
kámen, co v opuštěných zůstal lomech
naděje krůpěj vyzdvihuji ze dna
pro slovo Láska ryté na okovech

 

Že neúměrná platívá se cena
za mlčení při neprostřených stolech
hlas stříbra černá. Jde snad do ztracena
byť bellcanto zní v nesladěných sólech?

 

Tak vzdát se krbu zasněžených domů...!
Bělost květů kde sluší větvím stromu
když palmy Vánoc rozhoupou se v moři?
Na ostrově Tahiti?

 

Kde k tanci vyzvat lze i bez úklonu
v tvém objetí když zmaten neutonu
a láska v srdci nikdy neochoří?
Víme oba, já i ty...

*