Oblaka pukla, jako ořech puká
nebesa padla, padlí andělé
byl to snad úklad? Pomsta hromotluka?
Máchnutí pádla, Styx, sny zardělé

 

 Nicotu žene větru silné vytí
zaseje v hlavě věčné váhání
Dechem vše zděné najednou se řítí
stejně jako havěť
do čar na dlani

 

 Ještě vše drží ze setrvačnosti
sytí se krmí, hladoví pak postí
v smíchu misantropů

 Hladová rána v lese mrva hostí
všichni jsme stejní ve své jinakosti
na dně vlastních stropů