měl, na co ukázal a na co sáh
však smutný byl jak v ráji Adam
nebylo proč mít obavy či strach
leč ptal se stále: zač tak strádám?
měl, co si zamanul a usmyslel
však výraz věčně zasmušilý
neznal ni jedno ze všech světa zel
leč pokoje on neměl chvíli
tu jednou, ani o tom nevěděl
o žebro přišel jak v té Knize
zde stála Ona, kostry její běl
a svět v ní pomaloučku mizel
předivný chlad teď stoupal od řeky
to je jen pánbůh spojil navěky