Znám svého anděla. Nikdy jsem ho neviděl, ale znám ho. Naučil jsem se vnímat jemné projevy jeho přítomnosti. S jakousi samozřejmostí akceptuji jeho existenci v prostoru svého bytí, aniž bych si připustil logickou existenci protikladu - existenci Ďábla. Až do chvíle bezprostředního setkání.

Mnoho času strávím cestováním. Většinou jezdím po obvyklých trasách, dálnicích a cestách, které dobře znám.Takže vůbec nevím, proč jsem tehdy odbočil na starou silnici, po které již téměř nikdo nejezdí. Byla kupodivu v dobrém stavu, dostatečně široká a hlavně volná. Rozhodl jsem se tedy pro jízdu, která měla být pohodová.

Byla, do chvíle než mě znenadání předjelo černé auto. Překvapilo mě to, ale nejsem žádný kaskadér a vůbec mně nevadí, když jsem předjížděn. Dokonce jsem se usmál skutečnosti, že řidič, který mě tak razantně předjel, přede mnou znatelně zpomalil. Teď jsem ho předjel zase já, ale minulá situace se opakovala. Takové hrátky nemám rád, takže co, zpomalím a nechám ho ujet, nebo zrychlím a ujedu já? Asi jsem se nerozhodl šťastně, když jsem ho znovu předjel. V okamžiku byl zase přede mnou a zpomalil tak, že mě donutil šlápnout na brzdu. Tak dost! Na silnici jsme sami, jen ten černý vůz a já. Přejel jsem na levou polovinu vozovky a vyrazil.

Letmý pohled vpravo, abych uviděl tvář drzého řidiče. Žena! S dlouhýmí černými vlasy, které z obou stran zužovaly její obličej. Byl bledý, jen oči zářily. Ale nějak divně, moc. Sfetovaná narkomanka? To by mi tedy scházelo!. Ale proč se na ni stále dívám, čím mě přitahuje? Jedeme vedle sebe a rychlost se zvyšuje… stotřicet, stočtyřicet? Ta žena mě snad vůbec nevnímá a je to vůbec žena? S kamennou tváří se řítí vpřed a můj zrak je k ní nepochopitelně připoután. Zlomky vteřin, vteřiny, desítky vteřin? Čas se zastavil…

Nějaký záblesk mě konečně přinutil pohlédnout dopředu. Také jsem zkameněl. Blikající dálková světla kamionu, který mě prosí o uvolnění cesty. Ten on už nemůže zastavit, ale já také ne! Uhnout vpravo? To bych sestřelil tu šílenou ženskou. Na zlomek vteřiny zavírám oči. V tu chvíli mi Někdo strhnul volant vpravo.

Bylo to o fous! Proletěl jsem kolem kamionu, jehož dálková světla se rázem změnila na koncová. Co se tu stalo, pověz, zpětné zrcátko! Několik set metrů za mnou je vzdalující se kamion a jinak nic. NIC! Žádný černý vůz není. A byl skutečně? Ano byl! A já jsem pochopil, že můj anděl právě svedl souboj s ďáblem. Jaká je cena pro vítěze?