tah štětce světla pomíjivý
jasná šeď okru imprese
sklon hlav stromů tělo křiví

v hrob vyschlého vodopádu
bdí duše když srdce lekne se
to já že snad život kradu

prostoru co hříšně dřímá
v lišejů stříbře metalízy
zatrpklé kráse před očima

pro kýč bezstarostnost srní
trapné gesto suché břízy
marný apel ke vzkříšení