do holých vět jsem oblékla ústa
                      na dotek lehce zimomřivá
potmě se bojím se sebou zůstat
                     v čase, jejž nikdo neobývá
 
noc přitaká mi úsměvem štičím
                       zub za zub a pětku za oko
poznání šlehne, rozum se vzpříčí
                       a pustí ven šelmu divokou
 
do holých vět jí obalím drápy
                      nechci už hojit se jizvami
bez obav tmy se můžu pak napít
                            svítá prý…
                                  kdesi  tam nad námi