ve starých ulicích se připozdívá
na nebi zahořely roje hvězd
měsíc jde po střechách a do oken se dívá
než odhodlá se sednout k tobě na pelest

tma padá jako černé mračno sazí
když hovoří stín se stínem
všude je pusto nikdo nepřichází
jen vítr rozumí si s komínem

a lampy tiše ševelí teď s nocí
jak obzor mraky zkouší nést
když úsvit sestoupal a procit
na dlažbách uliček a měst

s nimi pak slunce zlatohřívé vstává
samotu noci stírá vlahá tráva