nechalas naši lásku samu doma
já ji zas zamknul na sto západů
vždyť nikdy nebyl dívčí ten náš román
a četli jsme jej zbrkle odzadu

zůstala, chudák, v koutě, nepokřtěná
zapomenutý šerý monolit
temná jak Luna – jako První Žena
co sotva přišla, musí odejít

ve hvězdách hledáme pak odpovědi
a brodíme se v telenovelách
však přes ta síta nic se neprocedí

známe ji v mnohočetných podobách
krom jediné, té naší myšky šedé
co povědět si o nic nedovede