Zmuchlaný závoj ospalého lůžka
údy dřev probouzí den po dni
stíny slz a směnárnice - družka
cizí stud, jen program doprovodný
 
o těžké tmě před svítáním šušká
Do běla svlečen  v jitřním ohni
vlastní zpit vůní rudý muškát
a bledá víla. Jsou si nepodobni
  
v polibku osmém do osmého dne
Okvětní lístek, šťastný, opadne
úklonou co katu radí: Bodni
 
ať milování skončí obřadné
a rozmar jara zvážní gravidně
Odchází bílá. Čas včel, čas plodný!
*