šeptá mi vítr, tulák mnohohlasý,
jenž ochotně se opře do plachet

mušelín moře marnotratně zřasí
nabídne věčnou aureolu krásy

prý srdce dá mi bez váhání hned

dychtivým křídlem svíci moji zhasil
z majáku oheň do tmy pozdě slét´

návratu příslib, ten mě sotva spasí
v studeném loži rozprostřu své vlasy

k molu se vlna přimkne naposled