Má často obloha krev na okraji
klid spánku sotva pozná záštiplný klan
jsou velké říše
i ty se rozpadají,
vítězný pochod v oblouk slavobran
 
Vzrůst chce pýcha přes hrot Himalájí,
šmouha práva,  pergamen rozerván
pár zaschlých legend
noty bez šalmají
akordu pláč v sólech pro soprán
 
 Nadějí když dlažby rozkvétají
 klenbu lidství podepírá trám
 čas na pohádky
 při nahořklém čaji
 hrdinou je nejspíš Sandokan
 
a handlíři s daňovými ráji
Němý skřivan za skřehotu vran
chtěl vlastní pravdu,
tu však tají
řetězem lží znovu přikován
 
Má často obloha krev na okraji
vítězů vzkaz na rozbitý džbán,
na jaře srst 
mění hranostaji
tak platí sluha, pije jeho pán
*