Snad pro ty větve, jež se sklánějí
snad pro to ticho, které čiší z vrb
ta ruka ve tvé mlčí raději
ať dme se pýchou dávno zhaslý krb
 
 Snad pro tu kůru, jíž se opásá
vydrží všechno, neprozradí nic
zpěv ranních kůrů chytí do lasa
sny, kterým vdechnou život vlasatic

 

 
 V lásce prý stromy méně zrazují
blízko srázu již bude člověk stát
jen křehký plát
rek stojí za slují
 
 Připraven k boji s drakem akorát
Vrba je žena, která naslouchá
a která mění
slova za roucha