Byla mi tenkrát za družičku
ramínko zdobil rozmarýn,
hravosti pel co sluší lvíčku
panenka z éry krinolín

na klín mi sedla bez studu, léček
nožku si šupla pod zadeček

Pár let, já svědkem byl jak psáno,
kytice, závoj, bílý šat
když velké zaznívalo ANO
a gesto co nutí vzpomínat

jak v čele stolu, žertem trošku
pod zadeček si sune nožku

Šel čas, nám volnost opět dána
dvanáct je mezi námi let,
že v samotě jsou smutná rána
tak máme o čem přemýšlet

Cigareta, kouř otazníků
a nožka? Opět podle zvyku