Jakmile vyprávíš příběh
tvoříš postavy a do cesty jim stavíš šutry
nebo jim odklízíš klády
jakmile stvoříš propast
napadne tě most
zbabělost, hrdinství, upřímnost, přetvářka, podlost, čest, pravda, lež
a kolotoč peripetií a zvratů

 Jakmile vyprávíš příběh
jsi bůh
a zároveň ďábel
zajímá Tě pointa
z jedné modelínové hromádky
upatláš stovky figurek
kdo by se staral o kousky hlíny
když se stejně vrátí
do jedné hroudy?

 Nechceš, aby braly tvé jméno nadarmo
figurky bez života
jimž vdechneš směr
něco necháš na nich
mezi řádky
aby se neřeklo

 Je ti jasné, že hříšníci nebudou bez světců
oběti bez vrahů
hrdinové bez zbabělců
mudrcové bez tupého stáda
ty potřebuješ celou oktávu
ne jediný tón

 Počítáš stroje,
kterým narůstá kůže a otevírají se jim oči
i tu bolest pocítí
a ty se orosíš

Že již není nic
čím by se lišily od tvého drahocenného života
Budou padat vysoké tresty za vraždy robotů?

Vše se ti míchá v nervových vláknech
koktejl neurčitosti
zmatek těch, kteří se ptají
a tos´  v pubertě myslil, že znáš odpověď na všechno

 
 Možná právě tvoříš či ničíš svět
možná hlíně vdechuješ život – nebo ho naopak
měníš v hlínu
Jakmile vyprávíš

příběh