Chce vyčnít nade všemi
být první, vyvolen
smět mluvit v říši němých
plout v očích jako len
mít každý z pokladů
i vyhrát v askezi
být bůh, jenž zamezí
když zachce, tornádu
plenit a zničit zem
jen tak, jen z rozmaru
Los bere do spárů
a v krvi cítí: jsem
Snad bystří všechny vjemy
jež kruhem opíše
V něm nejde pravdu nemít
Je o něm
o pýše

 

 

 Lakomství (avaritia)

 

Jak ze hry Molièra
jen to ho vyděsí
že někdo, třeba dcera
k té truhle přijde si
a že ho připraví
o to, co hromadí
Jak sprostí nomádi
Jak chrti toulaví
jen tehdy pozná strach
že ho snad okradou
chce kryt být ohradou
a tonout v bankovkách
Jak ze hry Molièra
jen smrt ho nalomí
Svou truhlu pouští nerad
Je totiž

Lakomý

 

 

  Závist (invidia)

 

 

 Nikdy hlad neukojí
je žízní stravován
byť bohyni má svoji
té cizí chce být pán
Talent ho potěší
však jenom do doby
než jiný ozdobí
mezi vší veteší
šat noci vlastní hrou
To ho pak ponouká
toulat se po loukách
a shořet jako troud
Nikdy hlad neukojí
stokrát prosí Dia
Tvář bude mít vždy dvojí
Závist
invidia

Hněv (ira)

 

 Nikdy se neovládnou
žene je jak býka
Theseus s Ariadnou
chuť
ostrá jak dýka
která tupě bodá
plná nenávisti
aniž, proč, kdy zjistí
věčná jako voda
Jsou spolu, Abel, Kain
bolest neutiší
hlodá tisíc myší
a žádný novokain
Nikdy se neovládnou
ty pudy
větří krev
Už nemá šanci žádnou
je spuštěn
ira - hněv
 

 

 

 Zná všechny tóny klína

v oktávách je střídá
rozverná Messalina
neví, co je bída
když si svůdně lehá
nohy pěkně do iks
poutavá jak komix
jenom žádná něha
Jen pižmo, divný pach
fena, která hárá
nechává v těch spárách
jež pak se zdají v snách
Zná všechny tóny klína
Co navařil sis, vyjez
šeptá její stín a
Smilstvo – luxuries

 

 

 Nestřídmost (gula)

 

 Snad nikdy nezná míru
vším vždy velmi hýří
svou číši od satyrů
byli nejmíň čtyři
přelévá až běda
nic se neohlíží
na toho, jenž v kříži
odpuštění hledal
Všechno je to na nic
jenom se to zkazí
chroptí mezi plazy
bez limitů, hranic
Snad nikdy nezná míru
jiní ať se postí
Pije z elixíru
Gula – nestřídmosti

 

 

 Lenost (acedia)


Ji nikdo nepřinutí
k ničemu a nijak
Nedělá rozhodnutí
pozoruje liják
jak se venku snáší
na ty pod deštníkem
vidí dámu s psíkem
psaní od Nataši
i krev přímo na něm
rozmočí ji slzy
Ona ve své tvrzi
neryje se v ráně
Ji nikdo nepřinutí
řešit vztahy – ty, já
Hleď, rozvalí se v suti
Lenost - acedia