Samotný na moři, jež se vzedme
obklopen hlubinou ze všech stran
hlavu svou zaboří noci sedmé
do klína – uplynou stovky rán

 

 Samotný na moři, jež se zmítá
v bouři, jež vyrvala stěžeň
člun
Na nebi zahoří sodomita
vlní se spirála
z mračných dun

 

 Loď se již potápí, on však stojí
nebeské okapy pod obojí
přijmou tělo, jeho krev

 Žraloci ucítí kořist svoji
prázdno je u sítí, pěna hojí
Zabolelo v žilách dřev