Řekni mi, lípo, proč jsi zpívala?
Pro dřevo, v kterém ozývá se tón.
Řekni mi, lípo, kam ses dívala?
Na řezbářovy ruce. Míval shon.
Řekni mi, lípo, proč Tě tolik chtěl?
Když ze mne ženu vyřezal a vzal
ji jako vodu do hrstí, on směl
svůj v říčních tůních nořit marný žal.
Pod korunou, osamělý, v tichu
poslouchá, jak lípa stínem ruší
ztrouchnivělou harmonii vzdychů.
Řezbář ví, že má dřevěnou duši.
 
Lípo, dej mi zítra z dřeva tělo,
Lípo, Lípo…komu by se chtělo?