Přemýšlení

Že zrovna já po dávné večeři
odcházím tam, kde tenoulince
hovoří cizími jazyky
a v průvanu vzniká obrys slunce,
když nevěříš, jsou s tím cavyky.

Nevlastním místenku na zvyky!

Polemizování

Omluvnost do slov nehodí se,
lampion nebe nezčeří,
kdo se moc bojí, polapí se
louka vymírá po keři.

Pod víčky maják vypaluje
do žilek matná zranění,
Holka! Ať z víry zkolabuje!
Nedává k poklesku znamení!

Veliký hřích po dobrém vínu
svádět se po nocích s bubáky,
padl můj pokoj ve svět splínu,
nemrká přes okno na ptáky.

Tak kéž mě to probrat se donutí

a tady už začíná 

Blbnutí

Stromy si cuchají jemné listí,
voda své myšlenky utopí,
oheň si myslí, že voda ho jistí,
v klidu si zapálí konopí.

Nejsem ta z blázince, nejsem ta jiná!
Jen ulítlá na mandlích v karobu!
Po houskách drobivý popleta, prima!
Co nudu má napsanou na hrobu.

A peřiny tvoří rozmilé špičky,
někdy je potřeba objetí.
Tak dlouho strašilo pod mými víčky,
že teď už se nebráním dojetí.

-

Sepsáno na misce čajové lžičky
v opojně opojném století.