I.

kdybych se jednou poztrácela
před západem slunce

uvnitř moře duhovek 

a v příliš rzivé 
stehy

píšu proto 
abys mne 

 

našel někde uprostřed 

desítek jmen co jsem kdy měla 

a s tónem hlasu pro blízké 
promluvil proč 
vzpomínáme


na dívku co zkameněla

na dívku co pro oheň
podkopala břehy 


II.

na bleších trzích vyprodali
mé infantilní umění

utrhli hlavu maňáskovi 
s bezpečnými rohy

ztraceným v zemi zřídly svaly

v houpacím křesle 
jemním tahy

pro hřívu mých bílých koní

znám svou vášeň
jenom od ní

bolí nohy 
v zátiší

když ďáblům vyklusáváš cvaly

 

III.

osud mi vstoupil do oteklin
celý život na okraji

žít 
snad se ztratím po poledni
když ruka s ručkou melou svoji

napadrť 
a sůl se skví

tisíceré díky noci
tisíceré lány v ní

mi byly málo 
v trošce něhy

a můra v lampě zrcadlení

strach v podkolenkách 
příkrov k hrudi

než baryton ze tmy odpoví