..dej za hrad a..
pak vejdi..
 
jako beránci našich ospalostí
míjející sklenice plné vypitého čaje
 
na papírových stezkách
za nepohádkami
pro noci bezespánku
bloudí perleťová kopýtka
 
lampy vyhlíží své můry
světlo je víra
 
narodit se jiná
byla bych motýlem
 
jen tady
pod ocelovým nebem
mezi nahými zbraněmi
prokvetlými rzí
se zdají všechny sochy šťastné
i když jim kus chybí
 
jen v kredenci
celí Tygr i Pú smutní
 
za terapií mlčením
co znenadání
vyroste a zboří chrám
ticho mi
 
a neléčí