Vesmírné cestování může být jednou snazší než možná nedělní výlet do přírody. Použijeme sondu, ale ne obyčejnou, úplně malinkatou, jako zrnko prachu, založenou na nanotechnologiích. Ponese si informaci o nás. Každý kdo budeme chtít, vložíme do toho maličkého robota naše vědomí, svoji duši. A necháme se vynést až nad oblaka a ještě mnohem výš, ani křídel bílých hus nebude zapotřebí. Nebude zapotřebí raketových pohonů, jen silné elektromagnetické pole. Nezvalchujeme tak travní porost, nerozsedneme broučky a larvičky. Až se naše vědomí  ocitne v té maličké sondě, až se staneme  zrnkem prachu, budeme moci proplouvat jako miniaturní vesmírní ptáci mezi hvězdami. Snad hledat lásku. S nadějí, že dosáhneme svého cíle.  Budeme mít k dispozici celou galaxii!  Možná tahle mise bude připadat někomu troufalá. Nechť.  Bez lásky žít je neznat se  k svému srdci, nepoznat smysl bytí. Zůstat stínem světla. Navždy.

Hledejme lásku, hledejme v sobě,  hledejme na Zemi a třeba i v dalekém vesmíru. Navzdory tomu, že jsme - jsem jen obyčejným zrnkem prachu.

 

 

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=crOhiup3kFg

J.S.Bach - Largo