Prolog 

urvat co se dá 
ať už z tebe 
nebo pro tebe 
pak jako akrobat 
odkráčet do nebe 

mít klíče i klišé 
v kapse či za ňadry 
rozstřílet na hadry 
co bílou křídou píšem 
na zdi a do sádry 

svý srdce z perníku 
nadrobit do kávy 
nebo - co já vím 
do rumu, bez díků 
a přesladce tě otrávit..

 

natahuješ ke mně ruce a já žádné nemám / noční můra 

stmívá se 
vítr tančí ulicemi 
a stromům je zima 

někdo mě přimaloval 
na plátno 
kde se zrovna utrhl 
vzteklý pes 
ze svého řetězu 
/do boudy s ním nevlezu../ 
tak odlétám 
bez ohledu na barvy 

lovci zamíří 

stromy to vidí 
a rozletí se 
lovcům do rány 
/letí mě zachránit../ 

kdyby byl čas 
byla by nejspíš neděle 
krvavá nebo srpnová 
to podle teploty 
Golfského proudu 
kde najednou plavu 
se spoustou tuňáků 
/co rybáře maj' na háku../ 
a vesele si zpíváme 

jenže.. střih 
a polyká mě bahno 
/stahuje až na dno../ 
studené a smradlavé 
ale já jsem chytřejší 
vím že stačí pomyslet 
a budu z toho venku 
potom jsem pro změnu 
na samým vršku 
továrního komínu 
a zas ten vítr 
metr doprava 
metr zas vlevo 
/to by se to letělo, viď, evo?/ 
místo rukou mám 
pořád ještě ploutve 
neudržím se a padám 
je mi zima 
               a tma 
                     a strach 
který mě vytrhne 
z té tmy do tmy.. 

ještě se klepu 
když škrtám sirkou 
a stavím vodu na kafe 
protože v ledničce nic není 
/jen blížící se rozednění../ 

 

na stole srdce z perníku 
ty a rum nikde..