Bez klasů pole, v oraništích dech
zatají mlha, která k ránu lehá
jak šel čas kolem, mrknul na příběh
kde se mrak trhá
a kam vchází něha
 
 A kde se bolest na lék nespoléhá
podzim stín vrhá, slyší zimy spěch
strom potom pro les nechce vidět břeh a
nadějí mrhá
mrhá v bujných snech
 

 Na mezi básník vrásky šípku sčítá
že mu je úzko, louka rozpačitá
přemýšlí, jak mu dodat naději
 
 Hlavu má holou, ani klásek žita
pro slzy v očích řádky nedočítá
na rose slova
květy svádějí