Ten den jsem měla spát u kamaráda nebo spíš u kamarádky, ale nespala .. no to je jedno ..
   Poznala jsem ho na internetové stránce ( nebudu jmenovat,na jaké, přijde mi to takový divný) napsalo to ''mohli by jsme si spolu povídat?'' a jen odklikneš povídat. No, tak za zkoušku nic nedáš, když už někoho hledáš sedm měsíců a stále nikdo není pro tebe .. jak se řekne ''dobrej'' dala jsem teda povídat a on napsal .. koukla jsem se na fotky a myslím, že tam měl jen jednu fotku, takže nemohla jsem moc posoudit, ale můj první dojem ''divnej, ale psát si můžem'' prostě mi přišel jako ostatní, že to bude jen ''ahoj, jak se máš a nazdar'' byl to první dojem, takže mě z ničeho neobvinuj prosím. Začali jsme psát občas se nic nepsalo, ale vždy padlo nějaký to téma nebo otázky.
  Byli velké prázdniny. Já ležela doma, protože jsem měla zakázáno někam chodit, od doktora, ani na brigády jsem nemohla. Prostě nikam. On začal chodit na brigády nebo už chodil. No nevím, ale začali jsme si psát i smsky, pomalu a jistě jsem měnila názor z divného na fajn. No spíš rychlejš ..
   On chodil na brigády a já ležela doma. Každý den jsme si psali čím dál tím víc a bylo to čím dál tím lepší. Potěšila mě smska ‚‘‘schovávám se kvůli tobě všude možně jen, abych ti odepsal, tak co to asi může znamenat?‘‘ v tu chvílí mě zahřálo na srdíčku.Nevěděla jsem, že někdo může mít  někoho tak rád jen přes psaní teda aspoň mi to nešlo do hlavy, jak je toho někdo schopnej ..
   Po několika dnech začal s tím, že mě musí vidět .. začali otázky ‚‘‘v kolik zítra končíš?‚‘‘ zrovna ten týden jsem měla praxi ve škole. Psali jsme si vždy do noci a mě se chtělo spát, protože každý den vstávám okolo páté ráno spíše před pátou. Takže jsem šla spát. Ráno jsem se vzbudila, vyrazila na praxi. Do oběda mi nenapsal ani jednu smsku. Praxi máme do dvou odpoledne. Padlo 13:27 a zabrzučel mi mobil ‚‘‘Jedu ti naproti. Budu tam za chvilku. Jen nevím, jak k tobě:/ ‘‘což bylo v tu nejlepší chvíli.. mohl mi to taky napsat dříve, že ano. Přečetla jsem si to a začala jsem být jak řečeno ‚‘‘na prášky‘‘ tluklo mi srdce o závod.
   Byl pátek 5.9.2014 hrozný pařák, okolo 30 stupňů. Zrovna jsme pleli atletické hřiště v areálu školy. Dokážete si mě představit ve 3o stupních (hrozný vedro) špinává od hlíny a vlasy zpocený a ještě k tomu se dozvědět, že už je u školy, ještě, když nemáte náladu na nikoho. Nejradši byste se šli někam zahrabat.Tak takhle přesně mi bylo.