Tak míjíme se znamením i věkem
jen zapletly se čáry našich dlaní,
souřadnice, z nichž se nevyvléknem
a naděje, byť pookřejí létem,
probouzí se do dnů bez svítání
 
Snad příkaz loukám aby zrůžověly
dal podzim, sběrač listí, na chvíli
byl čtyřlístek král mezi jitrocely,
bran paláce se mříže pozachvěly
jak vadly růže, co jiní vsadili
 
Dál míjíme se bezbranní a bosí
a cíle cesty navždy zbaveni,
živý pramen vrostl do rákosí
skrytý neklid smělých kapek rosy
vetkán v tichu na slepém rameni
*