vykvetlo bodláčí na našem úhoru
žár prsty dychtivé natáhl k obzorům

 

a poledne praskotem znělo

 

sama a bez vláhy zůstala
krajina vyprahle zoufalá

 

už havran sed´ na její tělo

 

do sebe schoulena nechá se větrem rvát
dávno už zapomněl chladivý prstoklad

 

když zamkl oblakům ústa

 

A obchodník s deštěm? Ten netuší
že prach se nám obtiskl na duši

 

že zůstává vyschlá a pustá