Šumné stráni, temným plesům
torzám chalup co tu zbyly
skládám první ze svých slok,
větvím smrků za noblesu
když mlh je halí závoj bílý
šeptám vágní monolog
 
Bystřiny, z nichž duha srší
a balvan pěnivý hrá tón
jak v mládí rozběh bych se s nimi
pod polomy na návrší
než dojde dech a hlavy sklon
se loučí slovy rozvleklými
 
Do kapradin pověr slatí
kde i ptáci přelet ztiší
a pilnost opustila včely,
vážka, koník bez opratí
marně pátrá po fetiši
co zmizelí tu zapomněli
 
Poslední až přidám sloku
možná vyzní abstrakněji
jak zvon minutu za minutou
u Matky Boží slzou v oku
Šumavo, modrá po šalvěji, 
objímáš svou krásou krutou

*