Ze dveří za dveře cesta vede,
do hájů, do álejí, do lidí.
Jen někdy prochází se po přídi,
znavená, a dno je za dnem šedé.
Jeden svět trhá mraky z oblohy,
druhý se diví proč, když smívá se,
a černý klenot kazem na kráse
prý není. Den naráží na rohy
krinolínu křehkou k zulíbání.
Pěšinou za dveře z dveří chodí
pupci, trubci, hrubci, mimochodi,
průsečíkem zvadlí bez ustlání.
 
Dva rýmy si neodpustím, Rýme:
Otevři, a řekni, smět se smíme.