Je několik dní po svátku Tří králů, zde v Korutanské zemi panuje příslušný mráz a na zavátých cestách se stále brzy stmívá. Jsme v době, kdy se ještě počasí řídilo podle pranostik a lidé podle církevního kalendáře.

Měl na spěch, ten jezdec, i když cíl jeho cesty, hrad vévody Bernarda byl již na dohled. Výstroj koně i jezdcovo oblečení prozrazovalo nepochybně panský stav, přesto na něm bylo něco rytířsky nerytířského. Krátkému meči po jeho levém boku sekundovala na pravém boku loutna. Minesengr.

Opět další svatba. A ne ledajaká. Žení se mladý korutanský vévoda  a nevěstou je česká princezna Judita. Prý teprve dvanáctiletá a o jejich seznámení se vypráví legenda, kterou se sluší, patřičně oděnou do veršů, na svatbě prezentovat. Kolik už bylo svateb, křtů a korunovací, na nichž zněly jeho písně, než se z neznámého potulného pěvce stal vážený host, vítaný ve městech i hradech u jakékoli slavnostní příležitosti.

Zimní krajina v podvečeru, vhodná doba ke vzpomínkám a rozjímání. Tak vzpomíná. Na své začátky u dvora svého příznivce, rakouského vévody ve Vídni. Zvláště slavnou korunovaci v roce 1194, kdy se po smrti svého otce Leopolda ujímá vlády mladý vévoda Fridrich Babenberský, přítel umění a minesengrů. Na pozadí tohoto panoramatu vždy ze vzpomínek vystupuje světlý bod, jako hvězda vycházející na potemnělém nebi minulosti. Obraz té nesměle roztomilé dívky, jedné z dvorních dam na hradě rakouského vévody. Několik dní po slavnosti odjela s českou družinou a už se nikdy nesetkali. Bylo jí tehdy snad čtrnáct let a jemu téměř třicet. Rischa, ano Rischa z Altselsenu.

*

 

Je několik dní po svátku Tří králů a v dámských komnatách pražského hradu je
rušno. Nakvap se připravuje svatební cesta princezny Judity. Až někam do
Korutan. A teď, v zimě. Svatba je stanovena na svátek Zasnoubení Panny Marie.
Ta politika, povzdechla si princeznina komorná Rischa, kdo se s kým dříve
proti komu spojí. A nejjistější spojenectví bývá sňatkem.  Tak bude již za
několik k dnů provázet Juditu na cestě za novým životem.

Kdy ona sama bude mít příležitost začít nový život, mít manžela a děti.Snad,
tenkrát ve Vídni, ten minesengr.Setkání, na které se nezapomíná. Už
devatenáctkrát odkvetly lípy, které jsou v tomto kraji domovem. Lípy,
pod nimiž psal svoji nejkrásnější báseň, o které se, snad právem, domnívá,
že byla tenkrát napsána pro ni. Tu báseň slyšela mnohokrát v podání jiných
pěvců, vždy ve spojení s jeho jménem a vyprávěním o událostech, kterých se
zúčastnil. Jako by byl všude, jen tady, v Praze ne. Ale třeba bude, vlastně
měl by být na svatbě Judity v Korutanech. Poznal by ji po tolika letech?

Je několik dní před svátkem Zasnoubení Panny Marie. Na hrad vévody Bernarda
dorazil průvod princezny Judity a nastal organizovaný zmatek. V houfu
vítajících se zcela jistě v blízkosti vévody objevil i minesengr, který již
je zde zabydleným hostem. Všeobecné nadšení z příjezdu nastávající vévodkyně
jej však míjí. Jeho pozornost je zaměřena zcela jiným směrem. Ta dáma z 
doprovodu princezny..? Paní Rischa z Altselsenu!

**