zaklínač chodí po horách
s divokou veveřicí
pupeny do tmy vzdychnou
ach
vzduch sládne
zakořeněn v plicích
 
kalužím tuhnou úsměvy
když jitro ostří
vyzkouší si na nich
a jenom jaro přesně ví
jak chutná teplo
otisknuté v dlaních
 
to jaro
skoro na dosah
tón, který neoněmí
 
když zaklínač chodí po horách
a ptačím křikem

odemyká
zemi