Rytiny chudobek do slídy
pod polštář z damašku
si dám

Přání jsou mýdlové bubliny
před prasknutím
a upřímnost ostrá jako obsidián je

Tvé jsou ony tygří oči
co prosvítí krajkové vějíře
a lesk těch benátských mhouřením zapráší

Jsou štiplavé i hladké
hladké jak vláčné stěny fabionu
řekni jak nerozbít hladinu taje o sedlinu

Měla jsem plíce na špičce jazyka
když jsi mě políbil
a za domem leden doutnal nám

Sáhl sis na vážku
přes kašmírovou kamašku
a nebylo ti rady

Za všechny naše tiché neshody
kreslíš teď
park s kolonádou do vody