Na klíči jara hledá se,
do rýhy dlaně pomoc svědka,
nálada rozžehlená z froissé,
příchuť po Kubě, po limetkách.


Z bavlny dvířka do železných vrat,
v kokilách máje sálá celá,
nevezme víc než může dát
/horoucně víc by dávat chtěla/.


Stárnoucí léto sevře stěny,
nehledí k pecím, vlevo, vpravo,
uvnitř je život překlopený,
vychladlý srpen končí namol.