město už své oči zavřelo
a do ulic vpustilo běsy
myšlenka ťuká mi na čelo
(chce dovnitř anebo ven?)

už zas ta v hodinách nekuká
 čte si
od Poea Havrana
do básně zabraná
nevnímá svět

však na mě si nepřijde
čas měřím sklenicí
dvě do každé minuty
a třetí do dna

pod stropem visutým
už pavouk ve 3D
tká jako zběsilý
že prej tě posílí
to, co tě nezabije
malému princi zmije
pravila
(hodná)

v duhovém mezimezí
dál svět je tichem březí
se smrtkou marnivou
si připíjí

na živo(t)