Bylo ráno a jako obvykle procházeli Emil i Honza hlášeními, které obdrželi z budoucnosti. Každý si vzal na starost část zpráv, a teď se chystali stanovit jejich prioritu. V Emilově bloku zpráv se nejdůležitější zdála informace o nějaké paní Vitáskové, která je zřejmě narušitelkou časové linie. Emil si hlášení několikrát přečetl a pak je zadal jako vstupní informaci pro Evu, aby udělala přehled možných časových linií, které s danou osobou souvisely.

 

„Tak jaké máme počty, Evo?“

„Ve třetí časové linii je pravděpodobná dopravní nehoda zaviněná Vitáskovou. Kvůli této nehodě se semele roztržka mezi policejním prezidentem a ministrem vnitra a následně padne vláda.“

„Dobrá, co druhá linie?“

„Tam se nic takového nestane, Vitásková bude žít dál normálně a normálně bude fungovat i vláda.“

„A první linie?“

„Vitásková odcestuje do své doby a nebude mít tedy žádný další vliv na naše prostředí.“

„Jsou ještě další linie?“

„Ne, nejsou,“ řekla Eva.

 

Závěry počítače tedy nebyly jednoznačné. Emil váhal, co má dál dělat.

 

„Honzo, můžeš na chvilku?“

„Jistě, Emile, o co jde?“

„Mám tu jednu narušitelku, která pouze v jedné časové linii ze tří spáchá dopravní nehodu, kvůli které padne vláda.“

„Kvůli dopravní nehodě padne vláda?“

„Jo, Eva to tak spočítala.“

„To je vážné. A pravděpodobnost je třicet tři procent. To nemůžeme nechat jen tak.“

 

„A to mám tu ženskou nechat sebrat kvůli potenciální dopravní nehodě?“

„Jestli nám to z budoucnosti doporučili, já bych to udělal.“

„Vidíš to. A přitom právě z probačního se k nám operativcům doneslo, že ženy nemají smysl pro cestování časem. To byl tvůj nápad, Honzo?“

„Ne, tohle si vymyslel Karel, můj kolega. Hrozně ho bavilo sledovat, jak tomu operativci věří jako všemu, co probační vymyslí.“

 

„A co je vlastně s tím Karlem? Docela rád bych se s ním setkal.“

„To můžeš. Ale budeš muset na psychiatrii do Šternberka. Karel nevydržel nápor služby v agentuře a dal se na pití, až se z toho docela zbláznil.“

„To jsou mi vyhlídky. Evo, kdy má dojít k té dopravní nehodě Vitáskové?“

„Zítra v 9.54 na okruhu na Pražské tady v Olomouci.“

„Dobrá. Připrav zprávu pro operativní oddělení, kdy ji mají zajistit a kde.“

„Rozkaz, šéfe.“

 

Eva vytiskla potřebné údaje prakticky okamžitě. Emil vytištěné informace založil jako protokol a poslal složku na operativní. Zase bude jedna cestovatelka časem vykázána z naší doby.

***

Informace o zadržení přišly na probační další den po druhé hodině odpoledne. Emil se ujal jejich předání do hlášení pro budoucnost a taky zpětně pro vlastní potřebu do dnešního rána, kam vlivem klasického paradoxu dospějí zbaveny všech údajů, které by mohly paradox způsobit nebezpečným pro hlavní časovou linii. Zadržená kategoricky odmítala podezření, že je cestovatelka v čase, a odmítala udat dobu, ze které pochází. To už bylo za dobu práce Emila u agentury podruhé. Napřed ten Boháček, nyní Vitásková. Rozhodl se, že se poptá Evy na podrobnosti předchozího případu s tímto rozuzlením.

 

„Evo, pamatuješ ještě na případ jistého Boháčka letos, někdy v září, co taky tvrdil, že není cestovatelem v čase?“

„Jistě. Mám v paměti všechny zásahy pro potřeby jejich dokumentování. Co chceš vědět?“

„Zajímalo by mě, jestli po našem zásahu přišla nějaká zpráva z budoucnosti, co se s tímto narušitelem stalo.“

„Nic nepřišlo. Podle protokolu byl předán do internačního zařízení ve 25. století u agentury AL.“

 

„A ta Vitáskova dopadne stejně?“

„Patrně ano, agent z AL si ji už vyzvedl. Ale každý z nich může posléze svou výpověď změnit a bude se pak moci vrátit do svého času.“

„A my se o tom nedozvíme?“

„Pokud to nebude podstatné pro další pátrání, tak ne.“

 

„A jak se vlastně skládá taková zpráva pro probační oddělení, že má být někdo považován za narušitele?“

„Jsou dva zdroje. Jednak hlášení, že už k zadržení došlo, a jednak avízo z budoucnosti, že je takový člověk podezřelý.“

„A v případě Vitáskové byl podstatný jaký podnět?“

„To ti teď nejsem schopná říci. Zatím mám pouze informace o zadržení, ale podezření z budoucnosti může ještě dojít pro zítřejší aktualizaci a já pak zpětně sdělím do dnešního rána,  co z těchto informací bude podstatné.“

 

„A v případě Boháčka?“

„V tomto případě měla prioritu zpráva z budoucnosti, která na jeho případ upozorňovala.“

„A víš z jaké budoucnosti?“

„O tom nemám přesné údaje, ale pro zpětnou poštu mám tuto zprávu stále ve své paměti, takže musela přijít z doby, která následuje po dnešním dni.“

 

„Jak rozhoduješ, kdy máš zprávu probačnímu analytikovi oznámit?“

„Podle časového razítka, které udává cílové datum v minulosti. To je v případě narušitele Boháčka stanoveno na 14. září. Takže 15. září ráno byl analytik informován.“

„Přenášíš takových zpráv v sobě do minulosti hodně?“

„Poměrně dost.“

„A jsou takové informace tajné?“

„Nejsou, ale nikdo se na ně zatím neptal, takže jsem neměla potřebu nikomu nic sdělovat.“

 

„Poslyš, Evo. Já jsem nastoupil do agentury 9. září. Je v tvé zpětné poště nějaká informace s příslušným časovým razítkem, kde se o mně mluví jako o kandidátovi na agenta?“

„Jedna zpráva tu je. Je to doporučení agentovi MX001, aby tě přijal.“

„Z budoucnosti?“

„Ano z budoucnosti, přirozeně, když jde o zpětnou poštu.“

 

Emil ukončil rozhovor s počítačem a cítil nepříjemnou pachuť z toho, že je o něm už dávno rozhodnuto. Je takovým způsobem dopředu rozhodnuto o všech lidech?