Sachr nic neříkal, ani Damián neměl slov. Přemýšlel. Byl mladý, momentálně žil sám, vnucovat někomu půjčky ho opravdu moc nebavilo. Co když? Ale ne, to je přece nesmysl.

“Jak jste na mě přišli? Jak mě ten Odin našel?” zeptal se mladík tiše.

“Odin je od tohoto roku napojený na internet. Já vám k tomu víc říct nedokážu. Vím jen, že se hledal člověk, kterého Germania bude schopna přijmout. Vy jste podle mých informací potomek sudetských Němců. A národnost - to je věc, na kterou se v Germanii dost dá.”

Ješitnost. Ta matka všech hazardérů. Damián nenápadně kývl hlavou.

“Když budu o té roli ambasadora přemýšlet, co mi můžete nabídnout?”

Sachr si viditelně oddechl.

“Dostanete samozřejmě odpovídající plat. Něco kolem padesáti tisíc amerických dolarů měsíčně. Bezplatné ubytování v apartmánu v Germanii. Bezplatné cestování na trase Germania - New York. Diplomatickou imunitu. A spoustu informací, o kterých se obyčejným lidem ani nesní.”

Damián si povzdechl.

“Když já pořád nechápu, proč potřebuje OSN amdasadora na nějaké polární základně. Viděl jsem pár dokumentů o Antarktidě. Zima, odříkání, samé vědecké pokusy. A to ubytování. Hodně daleko od apartmánu.”

“Divil byste se, jak odlišná od těchto představ Germania je. Nebudu vám zastírat, že ani já nemám všechny informace, které jsou připraveny pro vás. Mohl byste se stát průkopníkem na cestě lidstva do zářné budoucnosti.”