Za hřbitovem. To se lehko řekne. Damián prošel kolem hřbitova po silnici, desátá večerní se blížila, ale ani na konci hřbitovní zdi žádné auto se Sachrem nestálo. Co s tím? Mladík se proto vydal po úzké cestě kolem boční zdi. A pak to uviděl.

Na poli tu stál nepříliš osvětlený velký diskovitý objekt, který by se dal označit jako létající talíř, i když teď zrovna moc nelétal. Před ním postával Sachr a ležérně kouřil dýmku. Damián měl ústa dokořán. Co je tohle za zlý sen?

“Vítám vás, pane Šulc,” spustil Sachr, naposledy bafl z dýmky a jal se ji vytřepávat na zem. “Půjdeme?”

Damián jen stěží vykoktal: “K... Kam?”

“No přece do Glocku, přirozeně.”

“Kam že? Jaký klok?”

“Die Glocke, zvon, já jsem myslel, že umíte německy.”

“Myslíte tohle… Tohle UFO?”

“UFO je nedefinovaný létající předmět. Glocke Lohengrin se mi zdá definovaný až dost.”

Tak se tedy vydali nahoru po šikmé rampě. Damiánův kufr na kolečkách rachotil po jejím mřížkovitém povrchu. U dveří je přivítal muž v uniformě.

“Kapitán Heinrich Müller, k vašim službám, pánové,” řekl německy a pokynul rukou, aby si nastoupili.

Jako ve snách kráčel Damián, vedený Sachrem, vstupní chodbou do místnosti, kde u malého okénka našli dvě pohodlná sedadla. Oba se posadili. Budoucí ambasador vnímal podivný hukot stroje. Pak se Lohengrin otřásl a začal stoupat k obloze.

Poklidné hučení přerušil zvuk sirény. Disk sebou začal házet, až Damián spadl ze sedadla. Sachr mu s klidem Angličana ukázal pás k připoutání. Vrtěl přitom hlavou.

Za okénkem se objevilo obyčejné stíhací letadlo, nejspíš Gripen. Z něho jejich směrem vylétala řada světlušek. Damiánovi došlo, že jde o střely z palubního kulometu. Pak přišel podivný pocit přetížení, jež bylo zároveň tak trochu stavem beztíže. Něco hrklo, Gripen zmizel a siréna ustala. Po chvíli se kolem rozzářily hvězdy. A dole pod nimi se otáčela velká modrá planeta Země.

Do místnosti vstoupil Müller.

“Pánové prominou tu trošku nepohodlí,” řekl kapitán tiše. “Měli jsme návštěvu. Američané nás nemají moc rádi a občas jsou z toho nepříjemnosti.”

“Nepříjemnosti?” vyhrkl Damián. “Vždyť nás mohli sestřelit!”

“Krajně nepravděpodobné. Glocke má přirozeně ochranný štít, zapli jsme ho hned po vzletu. Bohužel jsme zapomněli na inerciální tlumiče, doufám, že se vám nic nestalo.”

Tentokrát promluvil Sachr: “Všechno v pořádku, kapitáne. Pan ambasador sice spadl ze židle, ale neutrpěl žádná zranění.”

V tom okamžiku se ozvalo písknutí a za oknem vyvstal obraz velkého bílého kontinentu, který se rychle blížil k disku. Kapitán zvedl ruku na pozdrav a odešel. Do Antarktidy už zbýval jen kousek cesty.