Někdy tam leží, proti lidské chůzi,
balvan, co není k odvalení,
se kterým stěží pohnou samy Múzy,
natož, kdo vskutku Múzou není


Často se lepí v kříži srostlá smůla
k patám, co tápou v utrpení,
přesto i slepí mohou vidět stůl a
ubrus, co nad poušť, jež vše plení,
rozprostře chládek v stínu letních vánků,
skála se drolí do vzkříšení,
něco se krade v nebi do beránků,
není to pýcha, ani povýšení…