Vyberte tři básně, které podle vašeho mínění nejlépe souzní s fotografií. Jejich čísla vložte do komentáře. Hlasování končí o půlnoci 28.2.2013
1/ Jitka Svobodová
Za bílým oparem rytíř v plné zbroji
vedle něho mladá bledá dívka stojí
rodiče nepřáli, aby žili spolu,
tak tu stojí mlčky v němém, tichém bolu.
2/Marek
Čtení beze slov
Do kamene mříž, kámen v chladné mříži,
pohyb v malé kapli sotva zachytí
dávno mrtvý již, jehož v kříži tíží,
stěny božskou káply, svědci zarytí
Načrtnutá líc místo prázdných tváří
s vytlučeným zrakem dávno zašlých míst
s prsty něžných skic, kde se neznesváří
ti, kdo chtějí také v nevyřčeném číst
3/mirkah
Pádím v haram
Harampádím
socha bílá,
sošně pádí
předzpozdilá.
Kresbou modrá,
půl inkoustem
vadí.
V ústech ústy soustem.
4/mirkah
Kamenosochařský zpěv
Kvadratura.
Zlomená ocel,
odvrácen pocel
a bezzubý muž.
Stejná po těle jeho žena.
SOCHAŘOKAMENNÁ.
5/ maaty
Sonata arctica
Som medúza.
Okolo mňa tiká čas, no nepočujem.
Mihne sa sen a obrazy v pozadí sa s ním krížia.
Zprava poskakuje niekoľko trollov a keď zdvihnú ruky dohora, dotknú sa povaly.
Kútové vzdychy a zbytky trachytu padajú na vyblednutý koberec...
milujem premeny
vzdušné víry
modrú ktorá ľadovie
tvarovanie svalov
zajtrá sa zobudím s vedomím
že mojich dvadsať prstov vytesalo tvoju podobu
už sa môžeš obliecť Perseus
6/Špáďa
V odlesku skel
V odlesku skel
zkameněl archanděl
Poselství zábradlí
v duši se zrcadlí
7/ dolphin
schizobrána
jasom
(pri)viera v seba
trochu menšie Sa
klieští pod vedomím
že je pravá
dekolt z kamenia
strháva mrazivú vášeň
na dve vrtiace pologule
jedno Sa venčí
v parafrázach
o zahmlievaní pred božstvom
o neuchopiteľnosti
prvého slova
druhé Sa kladie
ako veniec na hlavu
keď ničota prechádza
skamenelou podstatou
o zabíjaní
druhého slova
nie
ja (nie) som
8/tatianna
V súkromnom vezení
je túžba slepá
vykročiť pravou
k Slnku.
Brána zo železa
má aspoň diery
na strane srdca
veštba v papieri
nepustí
má tvoje oči
ale ráno
ťa nechám na dlážke
chrobáčik
ja
vykročím
9/ Špáďa
Dál vitráže žár ti vlád
Oči tvé ve vitráži
zatuhly do pohledu…
Za živa bývals v ráži
dnes užs jen ďábel v ledu
Kam kráčíš ty tam vzadu
vzhlížeje k ornamentu…
– Nemohu. Nikam.
V těle mám kámen-zradu
byť v nohou javor klen tu
10/ hanele m
prázdno
všechno co jí kdy řekl
bylo nic
a ona mu za to dala
všechno co mohla
střepy v tmách
bosé nohy
a nejistotu
další rána
s otazníkem
něco chybí
a každá snaha marná
11/ básněnka
AKORDEONY V MÝTECH ŠEDI
Mýty šedi
sepnuté ruce gotiky
knoflíky z pamětí bláznů
výluh milování
Orfea a Euridiky
úsměv blondýny
kosti od lesků
šedopeří z čepce abatyše
otisky jiných žen
manufaktury v branách křiku
nosoretní rýhy pro potěchu
odkaz stránek z temných mříží
akordeony tklivě zadýchaly
majestátem skládaných měchů ...
12/ Marcone
průhledný skicář
to je život co vidíš
nakreslený
u dveří kostela
nevnímáš
sochu a skrýš
a zádušní stěny
obleky pro anděla
železem propleten
13/ JC senior
Mřížový sonet
Slyšíš ten rytmus vibrujících dlát
v ornamenty točící se kámen,
jen zvolna, žádný nepohání chvat
a ideál, souměrností znaven
nejistot křivky kreslí na pergamen
Tak roste mříž, kdo za ni chtěl by zvát
do času, kde vyhasíná plamen
a jinovatku spřádá kolovrat
V jistotu co nejistotu kříží
kdo vstoupit smí, možná, bez potíží,
jen hráč, žena, či Mefisto?
Hlas vánice prázdnotu tam šíří
v modru představ nechráněných mříží
a za nimi jen nejisto
14/ Špáďa
Zóny
Ach jeden ďáble bledá
v železném okvětí!
Biskupskou hůl ti nedám!
Tys posel podsvětí!
Pro boha Apollona
mířil šíp do dáli
zbyla jen ve zdi zóna
Kdoví, zda spěchá-li
15/ Dota Slunská
O druhého nejhlubší jsou strachy
jsme dva
Boaz a Jachin
víra je lékárna s výhledem do kraje
obzore plachý
o tvář se zachyť
nezval
tě jiný než kdo v kostky nehraje
v prstech se rozkrájel
srůstal se v pažích
život je voyeur
když není koho strážit
16/ Flávia
Pohľad do šerosvitu
Kov v kresbe
znak chrámového písma
vína v pozdvihnutí
ale socha nie je schopná obradu.
Radšej ateliér
magické ponuro a výtvory
čo šklbú perie z návštevníkov
v odchodoch podchody
a opustený čas
ako vyberač nájomného
pobyt za železnými ornamentmi
rozmieňa na ilúzie.
Lúčenie
v jeho tvári plameňomet
v duši netopiere
vôľa zaznamenala zrod umelca.
17/ Zaky
Za oknem klid
z loken a ze spánku
kape bledé světlo
fotoaparát stojí
na vysokých nohou
a sochy kňourají
že do nich do všech vidí
ryšavé faldy staré mříže
zasažen zlatem
zved se dravec pták
a my jsme povinni polknout
další lidský věk
18/ Špáďa
Oběma cosi schází…
Čertovi chybí mitra,
sošnému zase svaly.
– ???
To poznáš pane zítra:
Strč do něj…! On se svalí.
