|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Portugalský sonet
Sonet 44. závěrečný sonet sbírky.
Elisabeth Barrett Browningová (1806 až 1861) byla soudobými kritiky považována za největší anglickou básnířku.
Jejím nejznámějším dílem je sbírka 44 sonetů pod názvem Portugalské sonety (Sonnets from the Portuguese).
Jedná se o součást korespondence s jejím manželem, básníkem Robertem Browningem (1812 až 1889).
*
Ty vodívals mě, milý, arborety
i v dobách zlých, kdy zimou chvěl se čas
však sluncem dýchal dekor síní, váz,
jak básní svých vždy přinášels mi květy
Teď i v mém srdci unaveném léty
kde jiskrou lásky plamen nevyhas,
byť slovo - plevel vstoupí mezi nás,
ze stejných květů splétají se věty
co vroucností bran volně prošly, věř!
Tak přijmi je, jak já tvé přijímala,
že břečtan jen? Květ opatruj a střež
slov, jimiž prázdná nezaduní hala
Byť vytržena jako planý keř
zbyl kořen v srdci, z něhož vyrůstala
*
Beloved, thou hast brought me many flowers
Plucked in the garden, all the summer through
And winter, and it seemed as if they grew
In this close room, nor missed the sun and showers.
So, in the like name of that love of ours,
Take back these thoughts which here unfolded too,
And which on warm and cold days I withdrew
From my heart's ground. Indeed, those beds and bowers
Be overgrown with bitter weeds and rue,
And wait thy weeding; yet here's eglantine,
Here's ivy!---take them, as I used to do
Thy flowers, and keep them where they shall not pine.
Instruct thine eyes to keep their colours true,
And tell thy soul, their roots are left in mine.
*
Léta Páně 2015, dne 15.4. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Tvé uznání těší,
jako vždy, Vladimíre.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vynikající práce, Jiří!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jen malá poznámka: Ony sonety jsou k mání i v překladu Hany Žantovské na google.
Takhle tento třeba přeložila ona:
Tys přinášel mi mnoho květů, milý,
v zimě i v létě do pokoje sem.
A zdálo se, ač uzavřeny v něm,
že po dešti a slunci netoužily.
Teď jiné květy, které vyklíčily
v chladu i teple na dně v srdci mém,
ve jménu téže lásky nazpět vem.
Je mezi nimi mnohé hořké býlí,
jež teprve tvá ruka vytrhne.
Však přijmi, jako já jsem přijímala,
zde tento břečťan, planou růží zde.
Kéž jest v tvých očích jejich barva stálá!
Ochraň je dobře! Já si v duši své
kořeny jejich navždy ponechala.
*Je zajímavé, že E.B.B. tyhle sonety vydala v roce, kdy jí bylo 40 a v témže se pak později i provdala právě za R.B., kterému bylo o 6 let méně.  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kořen v srdci, jsou Tvé rýmy
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
motýlku, Shimmire,
dík vám za zastavení milou pozornost.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Na barvě mlo záleží, jen z jara když brzy kvete, než rozběhne se čtyřspřeží přes pole neoseté...
Poděkování básněnce.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Napsal jsi to nádherně, Jiří a Marek se tu taky blýskl. 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
anglicky neviem, ale ten preklad je super, smekám..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tvůj modrý portugal
té básni barvu dal...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji, Dagmar,
za zastavení a těší mě, že jsem ti mohl přiblížit milostnou poezii, vzniklou před 165 lety.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano, Marku,
i do takového "závoje" lze E.B.B. vystrojit.
Skvělé!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsem rád, Moniko, že jsi se zastavila a četla (snad) s potěšením.
Jiří
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Hanko,
když se najde vztah k autoru /autorce/ orginálu, lze snad i pochopit, za jakých okolností a z jakých pohnutek dílo vzniklo. V překladu pak se pokusit o soucitění.
Děkuji za milá slova.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji, Dori,
za uvedení a sympatickou reakci. Tuto formu tvorby mám rád i když je svazující z mnoha hledisek. Za nejdůležitější považuji, pokud možno, "neurazit " autora orginálu z poloviny 19. století transformací do současnějšího vnímání poezie.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 Nádhera Jiří! |
|
|
|
