|
Portugalský sonet
Sonet 44. závěrečný sonet sbírky.
Elisabeth Barrett Browningová (1806 až 1861) byla soudobými kritiky považována za největší anglickou básnířku.
Jejím nejznámějším dílem je sbírka 44 sonetů pod názvem Portugalské sonety (Sonnets from the Portuguese). Jedná se o součást korespondence s jejím manželem, básníkem Robertem Browningem (1812 až 1889). *
Ty vodívals mě, milý, arborety i v dobách zlých, kdy zimou chvěl se čas však sluncem dýchal dekor síní, váz, jak básní svých vždy přinášels mi květy Teď i v mém srdci unaveném léty kde jiskrou lásky plamen nevyhas, byť slovo - plevel vstoupí mezi nás, ze stejných květů splétají se věty co vroucností bran volně prošly, věř! Tak přijmi je, jak já tvé přijímala, že břečtan jen? Květ opatruj a střež slov, jimiž prázdná nezaduní hala Byť vytržena jako planý keř zbyl kořen v srdci, z něhož vyrůstala * Beloved, thou hast brought me many flowers
Plucked in the garden, all the summer through And winter, and it seemed as if they grew In this close room, nor missed the sun and showers. So, in the like name of that love of ours, Take back these thoughts which here unfolded too, And which on warm and cold days I withdrew From my heart's ground. Indeed, those beds and bowers Be overgrown with bitter weeds and rue,
And wait thy weeding; yet here's eglantine, Here's ivy!---take them, as I used to do Thy flowers, and keep them where they shall not pine. Instruct thine eyes to keep their colours true, And tell thy soul, their roots are left in mine. *
Léta Páně 2015, dne 15.4. věnováno autorem
JC senior
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
