Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Slova do kamene, do zdi rány
Řekl jsem si dobře, zbavím se té svině,
dneškem skončí celý velký blud o bariérách,
protože, víš, od doby "smutné, stinné",
kdy skončilas v zemi a já byl hrozně nerad,
mi hlavou bloudí rázná myšlenka, že zkusím
na chvilku, na závěr - kdo ví, co přijde, Pane? -
kouknout se z druhé strany na ty hnusy,
že když ne teď, vhodná chvíle už nenastane.
 
Zařval jsem do davu, že jsem tahle malý,
a že mě v tramvaji sbírali jen jednou,
že od té doby jsem dávno opěšalý,
a že nic nechci, že co jsem chtěl už žerou
červi labužníci - mám rád ten kámen s verši,
připomínají mi totiž dobu, kdy jsme ve dvou
sedávali, spali a byli nejdrzejší,
a do davu řvali, že s námi nikdy nehnou.
 
Řekl jsem (trochu tišeji) - kdo chcete,
pojďte si vychutnat, jak házím ručník, troska,
protože, víte, když jste obklíčení světem,
málokdy vydržíte jenom koukat do skla,
ostatně navrch huj, vespod fuj, to znáte,
může být sebehezčí boží zobrazení,
když jsme šli ve dvou, pozemsky a v blátě,
bylo to fajn, ale hniloba - ta není.
 
-----
 
Nakonec se dostavil jen jeden, němě koukal,
jestli dostane co zaslouží ta zeď,
nejdřív přišlo mi, že pliv si do rukou a
pomůže mi. Ale ve výsledku ne.
Léta Páně 2025, dne 16.6. věnováno autorem Mikeyacek
Share
  
17.6.2025 | 15:16    Dota Slunská

Běží to před očima jako film. Sem tam probleskle emoce z jindy, z jinde, minulost hněte přítomnost a do toho všeho mluví vnitřní nastavení duše, pak zase srdce...ten džbánek emocí. Ano, zveršoval jsi lidskost z mnoha úhlů pohledu.